Potraty kdykoliv!

Jak už bývá dobrým zvykem, prosakuje i do našich diskuzních vod další téma ze světové "probuzené" scény.

"Žena má právo na potrat v jakékoliv fázi těhotenství."

Zaujaly mě na tom argumenty, používané zastánci této teze. Shrnul bych je do následujících bodů a pak bych se k nim vyjádřil, protože v argumentaci zastánců vidím dost podstatné logické chyby:

- Žena má právo rozhodovat o svém těle.- Nikdo nemá právo ženu nutit rodit.- Žena nemá povinnost poskytovat svoje tělo k přežití komukoliv jinému.

V současné době je systém nastavený taxativně, kdy do určitého týdne těhotenství je potrat legální a další den už není, o čemž v podstatě rozhodl úředník.

Tady se se zastánci "potratu kdykoliv" shodnu na tom, že to není správně. Shodnu se s nimi i na první tezi, že "Žena má právo rozhodovat o své těle".

Neshodnu se s nimi ale na tom, že to vyřeší potrat v jakékoliv fázi těhotenství a taky na dalších jejich tezích.

Takže k těm zbylým dvěma:

- Nikdo nemá právo ženu nutit rodit.- Žena nemá povinnost poskytovat svoje tělo k přežití komukoliv jinému.

To rozhodně nemá. Nicméně v rovnici "Žena - Dítě - Potrat" není jen Žena a Dítě, ale je tam i ten, kdo ten potrat fyzicky vykonává a připadá mi, že zastánci teze "Potrat kdykoliv" tu poslední část rovnice naprosto pomíjejí. Stejně jako není možno ženu nutit rodit, tak není možno nutit doktora zabít dítě týden před porodem... Tak jak to dítě potřebuje do určité doby ženino tělo aby přežilo, tak ta žena potřebuje odborníka k tomu, aby se toho dítěte "zbavila", jinak nepřežije zase ona... A já si skutečně myslím, že její "právo neposkytovat sebe k přežití dítěte", není nadřazeno právu doktora "nezabít životaschopné dítě jen proto, že si to žena nerozmyslela dřív".

Když fair enough, tak fair enough for everyone!

Dalším rozměrem je nějaký fyzicko-faktický stav věci.

Pokud žena uměle potratí v pokročilejší fázi těhotenství, tak v zásadě "porodí". Zastánci "revolučních změn" jsou v tomto ohledu pro potraty v kterékoliv fázi, tak si vezměme jako příklad 3. trimestr.Dítě už je dostatečně vyvinuto na to, aby přežilo mimo dělohu matky, ale zároveň se z ní samo nedostane. Zastánci změny říkají, že "právě proto má být umožněn potrat a právo ženy na sebeurčení je nadřazeno právům nenarozeného dítěte", ale zároveň naprosto pomíjí, že ten zákrok bude vyžadovat buď regulérní císař, nebo "vyndání" plodu standardní cestou = v zásadě "porod". Je ale pak důvod k tomu takové dítě zabít? A pokud ano, tak jaký? (tady bych poprosil zastánce o argumentaci, pokud to budou číst).

A jak to tedy prakticky udělat, aby bylo učiněno za dost právům matky a zároveň nenarozeného dítěte?

Imho by šlo vycházet z přirozených práv a konkrétně z NAPu (Non-aggression principle):

"ŽENA NEMÁ POVINNOST POSKYTOVAT SVOJE TĚLO K PŘEŽITÍ KOMUKOLIV. ZÁROVEŇ ALE NESMÍ BRÁNIT V POMOCI TĚM, KTEŘÍ TAK CHTĚJÍ UČINIT."

Co by to znamenalo v praxi?

Dokud není dítě schopno života bez těla matky, má žena právo najít si někoho, kdo jí ho zbaví. V momentě, kdy je života schopno i bez jejího těla, měla by mít právo se ho zbavit. Neměla by mít ale právo ho a priori zabít, ale dát mu šanci, aby se o něj postaral někdo kdo bude chtít (v našem případě systém).

Co mi přijde hrozně smutné, je ta úroveň diskuze, která se kolem toho rozvinula. Co bych se ale v dnešní době divil...